Berlínský Führerbunker: Kde zemřeli Hitler a Goebbels?

Hitlerův poslední úkryt. Místo, kde společně se svou novopečenou ženou spáchal sebevraždu. Vůdcův legendární bunkr dnes není turistickou atrakcí. Nebyl přeměněn na muzeum, nestojí před ním davy turistů a prolistujete-li si některého z českých průvodců Berlínem, leckdy tam o něm nenajdete ani zmínku. Přesto je Vůdcův bunkr společně s Orlím hnízdem a Vlčím doupětem jedním z nejznámějších Hitlerových sídel.

„But where is the bunker?“ – Pokud chvíli postojíte na parkovišti před komplexem činžáků z časů NDR na berlínské ulici Gertrud-Kolmar-Straße, zřejmě tuto otázku uslyšíte vícekrát. Na místě, kde Hitler trávil své poslední dny, zatímco nad jeho hlavou stále ještě zuřila válka, si návštěvníci chtiví historických informací mohou dnes prohlédnout pouze informační tabuli stručně objasňující historii a vnitřní uspořádání vůdcova bunkru. Nic více, nic méně. Po skončení druhé světové války bylo totiž uskutečněno několik pokusů bunkr zcela srovnat se zemí. Ten první provedli sovětští vojáci již v roce 1947. Při stavebních pracích v devadesátých letech byly objeveny pozůstatky někdejšího bunkru, zatím se však různí názory na to, zda dochované místnosti zrestaurovat a zpřístupnit veřejnosti. Obavám vévodí především využití místa pro setkávání neonacistů.

Vůdcovo poslední útočiště se nacházelo 8,5 m pod dnešním parkovištěm v tehdejší vládní čtvrti na Wilhelmstrasse, v zahradách nové monumentální budovy Říšského kancléřství postavené v roce 1939. Hitler si výstavbu bunkru objednal u Alberta Speera v roce 1943. Strop bunkru tvořilo 4,5 metrů železobetonu nejlepší kvality a vůdce a jeho nejbližší chránily 3,5 metru silné zdi. Na východní straně byl bunkr spojen s výše položeným „Vorbunker“ („Předbunkrem“), ve kterém se mimo jiné nacházely pokoje Magdy Goebbelsové a jejich dětí. Můžeme tedy mluvit o jakémsi „dvojbunkru“, přičemž v části označované jako „Führerbunker“ byl vlastní Hitlerův soukromý bunkr a v části „Vorbunker“, vystavené již v roce 1935, byly místnosti pro personál, jídelna, sklady a další místnosti. Oba bunkry byly spojeny kamenným schodištěm. Vůdcův bunkr byl zcela soběstačný – na dobových fotografiích lze vidět odvětrávací věž, v bunkru se také nacházel dieselový generátor, který vyráběl elektřinu pro celý komplex. Prostory navíc byly dokonale odhlučněné – Hitler tak neslyšel z ničivého bombardování Berlína vůbec nic.

Podzemní prostory sloužily jako scéna několika historickým událostem. V březnu roku 1945 odtud Hitler vydal tzv. Neronův rozkaz("Nerobefehl") – taktiku vypálené země zcela odpovídající jeho ideologii „Vítězství nebo zkáza“. Tento rozkaz nebyl naštěstí nikdy uskutečněn – částečně díky vědomému rozhodnutí Hitlerových ministrů a generálů, částečně také kvůli chaosu posledních válečných dní.

V dubnu roku 1945 se v bunkru slavily Hitlerovy 56. narozeniny. Údajně jen s velkou nechutí přijímal Hitler gratulace od příslušníků SS, adjutantů a vybraných členů Hitler-Jugend. Podle zprávy vůdcova komorníka Heinze Lingeho si po gratulacích Hitler nechal přinést svého „Wolfa“ – štěně oblíbeného ovčáka Blondi – se kterým si údajně hrál až do oběda.

26. dubna 1945 už Berlín zcela obléhají sovětská vojska. O čtyři dny později spáchá Hitler společně s Evou Braunovou, kterou si krátce předtím vzal, sebevraždu. Novomanželé jsou nalezeni na sedačce, Hitler se střelil do pravého spánku a Evin křečovitý obličej prozrazuje otravu kyanidem draselným. Těla Adolfa a Evy Hitlerových jsou následně polita benzinem a spálena v rozbombardovaných zahradách před východem z bunkru – tak totiž znělo vůdcovo poslední přání. Ještě před smrtí stihl Hitler jmenovat svého ministra propagandy Josepha Goebbelse novým říšským kancléřem – ten však prvního května se svou ženou rovněž volí dobrovolnou smrt, poté co Magda Goebbels v bunkru zabíjí svých šest dětí.

Až se budete někdy toulat Berlínem, zajděte se podívat na místo, kde nejděsivější postava novodobých dějin trávila poslední dny druhé světové války. Známý památník obětem holocaustu leží v těsné blízkosti…

#Berlín #Německo #Druhásvětováválka